Popis památek ze seznamu nemovitých památek na katastru města Benešov nad Ploučnicí

 1. Areál Horního a Dolního zámku

 Historie a charakteristika objektu:

    Zámecký areál je rozložen na části východní a po celé severní straně náměstí. Skládá se z několika zámeckých budov, z nichž nejvýznačnější a nejstarší je budova Horního zámku. Ve stavební posloupnosti pak následují Dolní zámek, který se skládá z Janova paláce, k němu je o několik let později přistavěn Wolfův palác. O něco později je vystavěn Starschedelovský  a Konojedský palác a při Horním zámku vzniká Hospodářská budova. Výstavba zámeckého areálu začala příchodem míšeňské rodiny Salhausenů v roce 1515, která si zde chtěla vystavět své trvalé rodové sídlo a byla ukončena rokem 1578. V následujících staletích zde již nedochází k podstatným stavebním úpravám, i když časem vzniká několik přístaveb, které však postupem doby zanikají. Poslední zámeckou stavbou byla budova na východní straně náměstí pod Dolním zámkem, která byla vystavěna koncem 19. století Aloisií Černínovou-Morzinovou. Tím byla definitivně ukončena výstavba zámeckého areálu. Celkově zámecký areál harmonicky navazuje na jádro historické části města a tak je zároveň městotvorným prvkem. Svým položením v centru je velmi pohledově exponovaný. Zámecký areál je na našem území unikátním architektonickým dílem saské renesance, a je též i prvořadou památkou celostátního i mezinárodního významu, právě díky své architektuře.

2. Horní zámek

Historie a charakteristika objektu:

Při severní straně náměstí stojí charakteristická stavba saské pozdní gotiky, postavená těsně při městských hradbách v letech 1522-24 Bedřichem ze Salhausenu s použitím zdiva staršího sídla, do kterého byla pojata i starší věž v linii hradeb. V letech 1540 – 44 byla tato budova Bedřichem ze Salhausenu nově přestavěna a rozšířena, a tak nahradila starší budovu;  za Zikmunda z Vartenberka prvně připomínaný panský dům.
     Nový palác byl postaven při severozápadní části městské hradby, téměř při jejím nároží, a to tak, že jeho severní obvodní zeď nahradila v těchto místech staré opevnění. Nově vybudovaný palác byla dvoupatrová podélná budova s hladkým průčelím, na severozápadním nároží, směrem do příkopu, chráněná štíhlou původní gotickou válcovou věží - tato věž byla roku 1838 snesena a v roce 1993 opět dostavěna do původní podoby. Její protiváhu v siluetě stavby tvořila polygonální schodišťová věž, umístěná při jihovýchodním nároží paláce. Detaily zachované na stavbě – kromě obou štítů patří ještě pozdní gotice. Po požáru roku 1571 dostal zámek vysoké renesanční štíty. Tento letopočet 1571 nese i vstupní portál dvora Horního zámku, na němž jsou umístěny znaky Bedřicha ze Salhausenu a jeho manželky Magdaleny z Bünau. Zámek byl spojen s farním kostelem krytou chodbou podél hradeb. Tato chodba ústila na panskou oratoř.
     Severská renesance ovládla především architekturu v severní pohraniční oblasti Čech. Dá se říci, že jejím nejvýznamnějším střediskem se stalo městečko Benešov nad Ploučnicí.
 

3. Torzo domku

Historie a charakteristika objektu:

Budova vzniklo vlevo od brány kolem druhé třetiny 16. století. Původně měla sloužit jako obydlí strážného. Jednalo se jednopatrovou budovu, 7 sáhů dlouhou, 5 sáhů širokou, v přízemí byla zděná z kamene na vápno, nahoře mělo vazbu vyplněnou cihlami. Přízemí obsahovalo předsíň, obytnou jizbu a komoru s prkenným stropem a prkennou podlahou. V 1. patře byly dvě komory a kuchyň. Krov byl stojatý a krytý taškami (dle popisu z roku 1810). Budova zanikla ve druhé polovině 19. století.

4. Hospodářská budova

Historie a charakteristika objektu:

     Na východní straně nádvoří stojí úřednická budova z 1. pol. 16. století. Budova patří do stavební činnosti Bedřicha ze Salhausenu v letech 1522 až 1562. V nadpraží vstupu přízemního portálu do budovy je letopočet 1543 a jméno Valter Hirsch v. Sanneberg. Tento letopočet značí, kdy byla budova stavěna a kdo ji stavěl. Po požárech v letech 1571 a 1791 byla upravována. Jiná úřednická budova, která stála na západní straně nádvoří, se po požáru roku 1791 změnila ve zříceninu.  Poslední větší stavební úpravy byly po požáru v roce 1863. Současný stav po opravě v letech 200 – 2002.

5. Hradební zeď s chodbou do kostela

Historie a charakteristika objektu:
         K paláci Horního zámku patřila původně i krytá chodba, která umožňovala přímé spojení s kostelem. Tato chodba vedla po hradební zdi s přístupem z prvního patra zámku na východní straně. Na tuto chodbu byl také napojen Ballamský dům (čp. 51) a Konojedský palác (čp. 52). Původně tato chodba vycházela s Dolního zámku a vedla po městské hradbě se vstupem na západní straně v úrovni prvního patra do Horního zámku. Na této straně je ještě v dnešní době vidět slabě znatelný vstup.

6. Brána Horního zámku

Historie a charakteristika objektu:

     Do doby po požáru v roce 1571 spadá závěrečné dokončení výstavby Horního zámku. V této době byla vystavěna i vstupní brána do jeho nádvoří. Na vstupním portálu jsou umístěny znaky Bedřicha ze Salhausenu a jeho manželky Magdaleny z Bünau. Na renesančním štítu vpravo je jedna turnajová přilbice s přikryvadly a klenotem, na štítu vlevo dvě turnajové přilbice též s přikryvadly. Znaky v nástavci jsou alianční: pravý kurtoazně přivrácený k levému. V dolních částech cviklů brány po dvou číslech letopočtu. Vpravo: ve štítu i v klenotu dračí hlava – znak pánů ze Salhausenu (Bedřich mladší ze Salhausenu 1518). Vlevo: štít čtvrcený s dvojicí klenotů – znak rytířů z Bünau (Magdalena z Bünau †1574). Letopočet ve cviklech 1571.

7. Nádvoří Horního zámku s ohradní zdí

Historie a charakteristika objektu:

     Na vnitřní jižní straně k městu je areál Horního zámku uzavřen ohradní zdí, jejíž funkce ovšem není původní. Ve své pravé polovině, vlevo od vjezdové brány je tato zeď bývalou průčelní zdí dnes již zaniklého hospodářského stavení, jehož pozůstatkem jsou vstupní portál, polokruhově zaklenutý a okna v sousedství. Uzavření zámku na bočních stranách zprostředkují dvě zdi kolmé k hradbě. Na straně západní tato zeď výšky 3 m vybíhá od kruhové věže, je prolomena původním portálem do zahrady Dolního zámku. Toto prostranství – „hlavní dvůr“ – měl původně nesporně monumentální charakter.

 

8. Valy

Historie a charakteristika objektu:

     Vysoce pozoruhodné je opevnění jako celek z toho důvodu, že zámek je situován v strategicky nevýhodné poloze bezprostředně pod patou vysokého svahu. Zámku přiléhá na severní straně vodorovný, souběžně s hradbou probíhající pás šířky cca 8 m, patrně bývalý parkán, za kterým se nachází příkop, v současné době klínový zářez šířky cca 6 m se svahy zhruba ve spádu 45°. Tento příkop začíná v současné době zhruba proti severnímu rizalitu zámku, kde se vytrácí a prohlubuje se směrem k západu. Na straně opačné, k východu, neexistuje, terén je zde vodorovný. Můžeme hypoteticky předpokládat, že parkán měl dnes již zaniklé opevnění neboť kamenný můstek příkop překlenující umístěný v ose výpadkové branky paláce se opírá do náspu obezděného lomovým zdivem, jehož čelní strana směrem k příkopu se neomezuje na šířku mostku. Šířku celého opevnění můžeme odhadovat při nedostatku zaměření zhruba na cca 45 m.

9. Mostek za Horním zámkem

Historie a charakteristika objektu:

     Roku 1614 – zasypán příkop na místě, kde byl zadní východ ze zámku, vedoucí k mostu přes tento příkop. Mostek byl postaven přes zámecký příkop na severní straně za zámkem u výstupu z průchodu zámku a je zděný z kvádrů. Podle dobových pramenů byl původně dlážděný kamennými deskami a neměl žádné postranní zábradlí. Za mostem byly schody na val, které měly 24 kamenných stupňů a dvě odpočívadla dlážděná kamennými deskami. V dnešní době je ve špatném stavu a zůstala z něho zachována jen vstupní část.

10. Zahrada s ohradními zdmi

 Historie a charakteristika objektu:

     Mezi Dolním a Horním zámkem je malá zahrada, která je nyní uzavřená zdí, která však není původní (fotografie nám ukazuje vzhled této zahrady před jejím uzavřením novou zdí). Uzavření bylo v prvopočátku jejího vzniku přizpůsobené ke stávajícím hradbám. Zahrada sloužila k potřebám zámecké kuchyně. Staré záznamy z přelomu 16. a 17. století nám dokládají, že na části zahrady byla zelinářská a bylinkářská zahrádka a ve druhé části byla malá ovocná zahrada.

11. Dolní zámek – Janův palác

Historie a charakteristika objektu:

     Současně s úpravami Horního zámku budoval Bedřich ze Salhausenu i severní budovu, tzv. Janův palác, která byla postavena pro jeho syna Jana ze Salhausenu v letech 1540-1544 na místě čtyř měšťanských domů a městského špitálu. Dolní zámek tvoří komplex tří budov. Severní budova, tzv. Janův palác, byla postavena Bedřichem ze Salhausenu pro syna Jana ze Salhausenu v letech 1540-44 na místě 4 městských domů a městského špitálu. Její interiéry podávají i dnes dobrou představu o uspořádání tehdejšího feudálního sídla. Jde o jednopatrovou stavbu s hladkými průčelími, které jsou obráceny do náměstí a k bývalému městskému příkopu, dnes zámecké zahrady. Průčelí má vysoké štíty, jejichž tvar byl inspirován v pozdní gotice oblíbeným tzv. oslím obloukem; také okna a vstupní portály užívají ještě pozdně gotické profilace. Hlavní průčelí je obráceno do dnes uzavřeného dvora a je zdůrazněno štíhlou arkýřovou věží, jejíž přízemí krylo vstupní portál. Palác byl napojen krytou chodbou podél ohradní zdi s Horním zámkem. Také Janův palác je vynikajícím příkladem saské renesance. V letech 1952 až 1961 byl opraven a po požáru v roce 1969 opětovně rekonstruován.

12. Dolní zámek – Wolfův palác

Historie a charakteristika objektu:

     Kolem roku 1578 vzniká i poslední ze salhausenských zámeckých staveb, spodní část Dolního zámku. Zapadá do stejného slohového okruhu jako štíty Horního zámku a Konojedského domu, které byly po požáru v roce 1571 nově vybudovány. Nová budova tzv. Wolfův palác byla postavena v letech 1576-1578 Wolfem a Antonínem ze Salhausenu. Je to poměrně úzká a vysoká dvoupatrová budova, jejíž vertikalitu ještě zdůrazňuje do náměstí obrácený arkýř, schodišťová věž i oba štíty, které ve svém tvaru i detailu navazují na štíty Horního zámku a pocházejí nepochybně z dílny jednoho mistra.

     V přízemí Wolfova paláce je umístěna vstupní brána do nádvoří. Nad touto branou je vezděna obdélníková pískovcová deska s plným rodovým znakem Salhausenů. Na renesančním rolverkovém štítu turnajová přilbice s přikrývadly a klenotem. Po stranách štítu, jako strážci, andělské ženské postavy s křídly, sedící na vyvýšených soklech: vpravo alegorie Spravedlnosti s mečem, vlevo s hlavicí antického sloupu alegorie Stálosti. Po stranách klenotu dvouřádkový nápis:  WOLF VND ANTONIVS GEBRVDERE.VON.SALHAVSEN.VFF BENSEN 1578.

     Také Wolfův palác je vynikajícím příkladem saské renesance. V letech 1952 až 1961 byl opraven a po požáru v roce 1969 rekonstruován.

13. Dolní zámek-ohradní zeď se spojovací chodbou

Historie a charakteristika objektu:

     K Wolfovu paláci patřila původně i chodba, která umožňovala přímý přístup do kostela a napojovala se na šnekové schodiště v mezipatře – mezi přízemím a prvním patrem, kde se zachoval dveřní výstup. Se starším traktem tzv. Janova palácem byl dům kromě toho spojen krytou chodbou, přistavěnou k ohradní zdi směrem do náměstí, která umožňovala přímý přechod do 1. patra tohoto staršího paláce.

14. Nádvoří Dolního zámku s ohradní zdí

Historie a charakteristika objektu:

     K Wolfovu paláci patřila původně i chodba, která umožňovala přímý přístup do kostela a napojovala se na šnekové schodiště v mezipatře – mezi přízemím a prvním patrem, kde se zachoval dveřní výstup. Spojovací chodba se napojovala na městské hradby, po kterých pak byl umožněn přístup do Horního zámku. V průběhu první poloviny 17. století, kdy došlo k rozdělení zámků mezi dva šlechtické rody Clary-Aldringenů a Thunů ztratila tato chodba svůj účel a postupem času zanikla.

15. Zámecký park s ohradní zdí

Historie a charakteristika objektu:

     V místech, kde je dnešní zámecká zahrada, byla původně mokřina, která znesnadňovala přístup k městským hradbám. Později v průběhu 17. století zde byla budována okrasná zahrada s přírodními prvky, tedy nešlo o klasickou renesanční či barokní tvarovou zahradu. Kolem první poloviny 19. století zde vzniká již zahrada, která má do dnešní doby uchovanou svou rozlohu a některé původní dřeviny.

16. Ohradní zeď s torzem skleníku

Historie a charakteristika objektu:

     Na severní straně zámecké zahrady stála původně kamenná zeď, jež oddělovala zahradu od hradebních příkopů. V severovýchodním rohu zámecké zahrady byl kolem poloviny 19. století vybudován skleník pro potřeby majitelů zámku. V první polovině 20. století skleník zanikl.

17. Altán

Historie a charakteristika objektu:

     Zahradní altán byl umístěn v jihozápadním rohu zámecké zahrady. Měl dřevěnou konstrukci pobitou dřevěným šindelem a měděnou střechu. K jeho stavbě dochází pravděpodobně po polovině 19. století. V tomto období dochází i k úpravě zámecké zahrady. Altán vyhořel v průběhu 80 let 20. století.

18. Brána do zámecké zahrady

Historie a charakteristika objektu:

     Mezi domem čp. 44 a Wolfovo palácem čp. 45 ústí do náměstí novorenesanční brána s volutovým nástavcem z druhé poloviny 19. století. Mezi pilastry je umístěna znaková aliance: pod perlovou hraběcí korunkou dva k sobě přivrácené štíty. Pravý štít překrývá horní pravý roh levého štítu. Znaky jsou heraldicky šrafovány. Vpravo štít polcený se středním korunovým štítkem, v levém poli tři břevna s písmeny – znak hrabat Černínů z Chudenic. Vlevo ve štítu růže – znak hrabat Orsini-Rosenbergu.

19. Dolní zámek – zámeček Černínů-Morzinů

Historie a charakteristika objektu:

     V roce 1878 byla hraběnkou Černínovou postavena v sousedství Dolního zámku na jeho jižní straně novorenesanční budova, která je přizpůsobena vzhledově a stylově starším zámeckým stavbám. Na této budově pod římsou jsou vezděny dvě shodné pískovcové desky: jedna s pamětním nápisem, druhá s aliančním znakem. Vpravo: štít polcený se středním korunovaným štítkem, v levém poli tři břevna s písmeny – znak hrabat Černínů z Chudenic. Vlevo: ve štítu růže – znak hrabat Orsini-Rosenbergu. Nad aliancí hraběcí korunka o devíti hrotitých výstupcích ukončených perlami. Znaky jsou heraldicky šrafovány. Nápis je čtyřřádkový s letopočtem:

Gebaut von

Aloisia. Gräfin von Czernin

 Geb. Gräfin Morzin

1878

Celou dolnozámeckou polovinu Benešova i s nově postaveným domem dostal ke své svatbě v roce 1878 syn hraběnky Černínové hrabě Rudolf Černín z Chudenic. Jeho manželkou byla hraběnka Emma z Orsini-Rosenberku.

20. Starschedelovský dům

Historie a charakteristika objektu:

     Tato zámecká budova byla postavena Bedřichem ze Salhausenu kolem poloviny 16. století. V této době v něm byla umístěna kamenická dílna pro stavbu zámku. V roce 1612 byly v domě zřízeny místnosti na bydlení. V letech 1613-1620 v něm žila zchudlá šlechtická rodina Starschedelů, příbuzná se Salhauseny. Po roce 1620 zde byly byty zaměstnanců zámeckého panství. Od roku 1685 v něm pracoval panský umělec Krištof Bittner. V následujících letech bylo domu použito jako bednárny pivovaru a pak jako skladu piva. V roce 1782 koupil od thunské vrchnosti tento dům děčínský lesmistr Ballam, který provedl jeho celkovou rekonstrukci. Od roku 1794 patřil dům opět k zámku. Z domu vedla také spojovací chodba na hradby a odtud se mohlo přejít až do kostela. Po velkém požáru roku 1791 a 1863 došlo k jeho opravám a dům pak zůstal bez podstatných změn až do současné doby.

21. Brána k hospodářským dvorům

Historie a charakteristika objektu:

     Mezi šlechtickým Starschedelovským domem čp. 51 a Konojedským domem čp. 52 stála původně brána, kterou se jezdilo do hospodářských prostor obou domů. Tento prostor byl v severní části uzavřen městskou hradbou. Před rokem 1781 se zřítila a v tomto roce byla opětovně postavena. Kolem druhé poloviny 20. století zanikla a po prolomení hradby v severní části byla zřízena nová, která však již nemá původní dispoziční řešení.

22. Vodní nádrž - kašna

Historie a charakteristika objektu:

     Při západní zdi, vedle původní kočárovny v Zámecké ulici je umístěna pískovcová nádrž na vodu. Časově ji můžeme pravděpodobně zařadit do výstavby vedlejších zámeckých budov, tedy do období kolem poloviny 16. století. Nádrž patřila původně do soustavy městských vodních nádrží, které zásobovaly město vodou z pramenů na Táborském vrchu. Podle dobových písemných zpráv takovýchto vodních nádrží bylo umístěno ve městě celkem sedm.

23. Kočárovna

Historie a charakteristika objektu:

     K jihozápadnímu nároží Konojedského domu čp. 52 v Zámecké ulici byla kolem poloviny 16. století přistavěna tzv. „kolna na vozy“ – kočárovna. Když roku 1791 postihl město Benešov velký požár, došlo k jejímu shoření. Opravy po požáru proběhly v letech 1791 – 1793. Při dalším velkém požáru v roce 1863 byla opětovně poškozena a následně znovu opravena. Z této poslední úpravy má do současné doby svůj vzhled.

24. Konojedský dům

Historie a charakteristika objektu:

     Kolem roku 1552 byl postaven ještě Bedřichem ze Salhausenu Konojedský dům – dnešní čp. 52 v Zámecké ulici. Na nádvoří domu stál sloup s letopočtem 1552, který podpíral spojovací chodbu mezi Konojedským domem a hradební kostelní chodbou. Konojedský dům si zachoval z původní stavby – štíty jsou o něco mladší – kromě oken a vstupního portálu halu (mazhauz) zaklenutou síťovou žebrovou klenbou, která připomíná klenby přízemní síně Dolního zámku; patro bylo později přestavěno pro potřeby špitálu.

     Salhausenové jej vlastnili až do roku 1595, kdy byl prodán Marii z Duban, roz. Ze Salhausenu. V roce 1705, kdy byl tento již v držení rodu Thunů, byl svými majiteli přeměněn na „špitál“. V této své nové úloze byl využíván až do konce 19. století.

25. Pekárna

Historie a charakteristika objektu:

     Na severní straně nádvoří Konojedského domu čp. 52 v Zámecké ulici při městské hradbě byla kolem poloviny 16. století, pravděpodobně souběžně se stavbou tohoto domu postavena budova, tzv. „pekárna“. Její původní určení však neznáme. Tato poměrně malá půdorysně čtvercová budova byla od svého zbudování až do 60. let 20. století spojena s Konojedským domem visutou chodbou podepřenou uprostřed nádvoří pískovcovým sloupem.

26. Spojovací lávka

Historie a charakteristika objektu:

     Kolem roku 1552 byl Bedřichem ze Salhausenu postaven tzv. Konojedský dům čp. 52 v Zámecké ulici. I tento dům byl spojen s visutou chodbou vedoucí ke kostelu, a to dřevěným přechodem, který vedl z prvního patra domu. Trámy jeho podlahy nesl uprostřed nádvoří válcový pískovcový sloup s bohatě vyřezávanou hlavicí, jejíž deska má nad salhausenským znakem vyrytý letopočet 1552. Tato spojovací chodba sloužila svému účelu i přes četné opravy po několika požárech od svého zbudování až do 60 let 20. století, kdy byla stržena.

27. Areál kostela Narození P. Marie

28. Kostel Narození Panny Marie

Historie a charakteristika objektu:

     Kostel narození P. Marie je umístěn na vyvýšeném místě v severovýchodním koutě města a býval obklopen hradbami se vstupní branou. Starší kostel je doložen k roku 1352 a patřil k děkanátu Česká Lípa, arcijáhenství Litoměřice. Nový, pozdně gotický kostel byl stavěn v několika etapách: 1483-1511 stavěn presbytář, do roku 1487 byla provedena oprava věže, která byla začleněna do stavby kostela. Tato věž je však mnohem starší a pochází z počátku 14. století. Pravděpodobně se jedná o strážní věž (?). V letech 1517-20 bylo stavěno trojlodí, 1552-54 klenba trojlodí. Stavitelem kostela byl pravděpodobně snad Valtr Hirsch z Pramenů, který se podíl také zároveň na stavbě benešovských zámků. Roku 1554 byla ukončena stavba kostela. Roku 1557 byla provedena oprava věže a její zvýšení.

     V letech 1562 byla založena salhausenská pohřební kaple, která se napojuje od severu na presbytář. Jde o nevelkou podélnou budovu, která je uzavřena polygonálním chórem. Od kostelního chóru ji dělí jednoduchý portál s bohatě tepanou mříží, nesoucí znak Volfa ze Salhausenu a jeho manželky Marie z Bocku. Ve svém celkovém pojetí nevybočuje ani tato stavba z rámce dosavadní, pozdní gotikou ovlivněné salhausenské architektury. Do této kaple je umístěn bohatý soubor renesančních náhrobníků a epitafů. Epitafy a náhrobky jsou dílem míšeňské školy Hanse Köhlera staršího a navazují ještě na italské vzory. Menší úpravy kostela byly prováděny v 17. - 19. století. Roku 1748 přistavěna sakristie.

29. Kaple P. Marie Bolestné

Historie a charakteristika objektu:

     Proti jihozápadnímu průčelí kostela vznikla roku 1749 barokní kaple Panny Marie Bolestné. Kapličku dal postavit benešovský měšťan Jan Karel Matsske. Vnější a vnitřní úpravy kapličky byly provedeny v roce 1886. Od roku 1920 je vzpomínkovou kapličkou na první světovou válku a je v ní umístěno 6 desek se jmény 80 padlých benešovských občanů.

30. Mariánský sloup

Historie a charakteristika objektu:

     Barokní Mariánský sloup byl stavěn v letech 1740 – 1745. Sloup byl postaven na popud spolku místních ostrostřelců a za přispění benešovských měšťanů. Byl zhotoven markvartickým sochařem Wenzelem a verneřickým kamenickým mistrem Františkem Thumem. Základna sloupu je trojúhelníková. Výška je 14,5 m. Na vrcholu sloupu je u umístěna Panna Marie se synem, na postraních soklech pak sv. Florián, Jan Nepomucký, sv. Josef a František Xaver. Na třech bočních deskách je znázorněno Narození, Navštívení a Nanebevzetí Panny Marie.

31. Socha sv. Jana Nepomuckého

Historie a charakteristika objektu: (Zápis zrušen rozhodnutím ONV v roce 1987)

     Informační exkurs: sv. Jan Nepomucký – spolupatron české země a salcburské diecéze, patron mlynářů, vorařů, lodníků a zpovědníků. Svatý Jan Nepomucký je zobrazován jako kanovník s biretem, s křížem a palmovou ratolestí v ruce. Kolem hlavy má pět hvězd.

32. Socha sv. Vojtěcha

Historie a charakteristika objektu:

     Barokní socha sv. Vojtěcha je umístěna v současné době na soukromém pozemku. Pravděpodobná doba jejího vzniku se může časově umístit kolem poloviny 18. století Sochař, který ji vytvořil, je anonymní.

Informační exkurs: sv. Vojtěch je patronem české země. Svatého biskupa Vojtěcha vídáme s atributy; nástroji na umučení – veslem, kopím (někdy sedmi kopími) nebo halapartnou. Vzácněji mívá váhy, symbol spravedlnosti, nebo drží staroboleslavské paladium.

33. Schönfeldský dům

Historie a charakteristika objektu:

     Kolem roku 1550 byl postaven ve svahu pod kostelem měšťanský dům tzv. Schönfeldský. Plochu jeho štítu člení hustá síť drobných pilastrů a říms, shodnost pískovcového vstupního portálu s profilací a taktéž profilované ostění oken, nám ukazují, že stejně jako některé zámecké budovy byl postaven až ve druhé polovině 16. století.

     Jak je vidět z městské renesanční výstavby, vše svědčí o tom, že 16. století bylo dobou poměrně kulturního rozkvětu města, který podporovala jak přímá iniciativa majitelů panství, tak i konsolidované hospodářské poměry. Dům byl přestavěn roku 1615. Z doby přestavby města se nám zachoval tak po velkém požáru roku 1863 jen tento jediný měšťanský dům.

34. Lidové stavení

Historie a charakteristika objektu:

     Tato památka lidové architektury byla nevhodným zásahem nenávratně znehodnocena neodborným přístupem Městského národního výboru v Benešově nad Ploučnicí v roce 1978.

     Původně se jednalo o jednopatrový roubený dům se střechou pokrytou břidlicí a dřevěným přístavkem, jehož střecha byla kryta eternitem. Vnitřní prostory měly dřevěné trámové stropy.

     Vzhledem k současnému znehodnocenému stavu této lidové architektury je nutné provést její vyřazení ze Státního seznamu nemovitých kulturních památek pro oblast spravovanou stavebním úřadem Benešov nad Ploučnicí.

35. Lidové stavení

Historie a charakteristika objektu:

     Roubené stavení stojí na kamenné podezdívce. V jeho levé části přízemí je chlévní prostor, po pravé straně obytná světnice. Na jeho jižní boční straně obrácené do dvora je v prvním patře krátká pavlač, zapuštěná podle místního zvyku do těla stavby. Jde o typ tzv. chlévního severočeského patrového domu, který je na území ČR nejreprezentativnějším typem roubeného domu. Jde zde o pravděpodobnost, že přízemí bylo původně též roubené, ale v pozdější době dostalo vrchní omítku tzv. kožich. Doba jeho výstavby byla pravděpodobně po polovině 18. století.

36. Lidové stavení

Historie a charakteristika objektu:

     Pravděpodobně původně roubené stavení postavené částečně na kamenné přízemní podezdívce. V pozdější době byly stěny obloženy – pobity prkny s obdélníkovou a čtvercovou profilací. Na jeho přízemní severní straně byl umístěn chlév a na jižní straně světnice. V prvním patře je několik menších světnic. Na východní straně obrácené do dvora je zapuštěná menší pavlač. Dům má původní lomenici členěnou do šesti menších polí oddělených lištami. Tyto pole jsou pobíjeny úzkými prkny v šikmých směrech tzv. klasovitě a od sebe jsou odděleny lištami. Prostřední větší sedmé obdélníkové pole vyznačuje světnici umístěnou pod lomenicí s dvěma okénky a je pobito svislými prkny oddělenými lištami. Tento dům můžeme zařadit do tzv. chlévního typu severočeského roubeného patrového domu, který na území ČR patří k nejreprezentativnějším typům tohoto okruhu.

37. Fara

Historie a charakteristika objektu:

      Roku 1562 ještě za Bedřicha staršího ze Salhausenu byla zahájena stavba fary a byla ukončena jeho syny roku 1565. Téhož roku do ní Hanuš a Bedřich mladší ze Salhausenu uvedli pastora Jana Schlegela z Míšně, pozdějšího spisovatele první benešovské kroniky. Původně byla fara postavena v renesančním slohu, ale později byla několikráte upravována, a tak je její současný vzhled po poslední stavební úpravě pozdně barokní.

38. Kaple Nejsvětější Trojice

Historie a charakteristika objektu:

     Barokní kaple Nejsvětější Trojice, tzv. „Papírová kaple“ byla postavena v roce 1710 na rozcestí města Benešov nad Ploučnicí a obce Heřmanov. Kapli nechal postavit Jan František Ossendorf, majitel papírny na počest své rodiny, která se zachránila na tomto místě při velké povodni v roce 1709. Věžička se zvonem byla zhotovena až v roce 1880 fabrikantem Františkem Mattauschem.

39. Rychta

Historie a charakteristika objektu:

     Budova rychty – radnice, původně renesanční, stojí od svého založení na stejném místě. V roce 1571 za velkého požáru z větší části vyhořela, ale byla opět v krátké době obnovena. V průběhu následujících staletí byla několikrát přestavována, až si do dnešní doby zachovala svůj barokní vzhled. Pro své účely sloužila až do roku 1899, kdy byla ukončena stavba první části nové radnice, která slouží do dnešní doby. Naposledy byla stará rychta opravována ve větším rozsahu v roce 1904.

 40. Pomník Jana Švermy

Historie a charakteristika objektu:

     Na jaře v roce 1949 bylo započato s výstavbou základu pro pomníku národnímu hrdinovi Janu Švermovi. Sochu Jana Švermy v nadživotní velikosti z pískovce zhotovil profesor Kalfus v Hořicích. Její objednání zajistila místní pobočka Svazu bojovníků za svobodu. Peníze potřebné na zaplacení byly shromážděny za pomoci sbírky. Celkové náklady na pomník byly 200.000,- Kč. Odhalení pomníku bylo 31. října 1949. V pozdějších letech byl pomník zapsán jako kulturní památka. Zápisem MK ČR v roce 1998 byl pomník zrušen jako kulturní památka.

 41. Rodinná hrobka Mattauschů

Historie a charakteristika objektu:

     Do seznamu kulturních památek byla zapsána v roce 2007 rozhodnutím Ministerstva kultury ČR i areál rodinné hrobky textilních podnikatelů Mattauschů na místním hřbitově vystavěný koncem 19. století. Celkově jde o vysoce kvalitní, velkoryse pojatou stavbu v typickém neorenesančním slohu, která je ukázkovým příkladem propojení architektonické složky s plastickou a figurální výzdobou. Jedná se o architektonické dílo vysokých uměleckých ambicí a svou uměleckou koncepcí i monumentalitou se řadí mezi nejhodnotnější funerální architektonické areály severních Čech. Ve druhé polovině roku 2008 se budova nacházela ve značně havarijním stavu, a proto bylo přistoupeno k provedení celkové rekonstrukce, která byla koncem roku 2008 ukončena. Během její obnovy byly vnitřní prostory upraveny na rozlučkovou síň pro konání pohřbů.

42. Kalvárie

Historie a charakteristika objektu:

     Jedna z větších akcí na záchranu městské kulturní památky proběhla v roce 2003, kdy bylo přemístěno sousoší Kalvárie z uměle vytvořeného pahorku na Českolipské ulici u železničního nadjezdu před objekt Horního zámku. Jednalo se o soubor tří pískovcových soch - Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Máří Magdaleny, které byly vytvořeny v závěru 17. století v duchu raného baroka. Sousoší Kalvárie představuje umělecky i kulturně vysoce hodnotné sochařské dílo a z těchto důvodů byla v roce 2002 prohlášena MK ČR za kulturní památku. Důvodem přemístění bylo její časté poškozování. Ještě před umístěním na nové místo bylo provedeno její restaurování. V roce 2008 bylo sousoší Kalvárie ještě doplněno dřevěným křížem (tzv. Kunnertův kříž z roku 1690) s korpusem malovaného Krista.